Upálili jste i vaše psy?


Magická noc… Filipojakubskánoc …
noc, kdy se slétají čarodějnice na svůj čarodějnický sabat… noc čarodějnic dobrých…

noc plná ohňů, ve kterých upalujeme čarodějnice zlé…
i ohňů, které očišťují od starého nefunkčního, aby mohlo přijít něco nové…

… tajuplná noc, kdy se otvírají jeskyně plné pokladů…
Valpuržina noc… Beltine… noc plná lásky…
… noc plná rituálů… noc plná kouzel
… noc, kdy jsme sbíraly bylinky…

oslava jara… oslava přírody
… oslava plodnosti…

V dnešním pojetí spíš noc plná alkoholu, příležitost k setkání s přáteli a sousedy, noc hlasité hudby, noc opékání špekáčků na ohni, který obsluhují dobrovolní hasiči, noc s ohňostroji. Předtím odpoledne plné dětí v kostýmech čarodějnic, pro které jsou připravené různé atrakce. Den, kdy muži vtipkují směrem k ženám, jestli mají připravená košťata.

Noc, o které snila malá čarodějnice v mém oblíbeném Večerníčku. Hodná čarodějnice, která měla jedno veliké přání — zatančit si s ostatními čarodějnicemi o Filipojakubské noci na Skalnaté hoře. Přání, pro jehož splnění dělala všechno možné i nemožné.

Prostě noc z 30. dubna na 1. května.

My se Štefanem jsme tuto noc trávili u ohně v našem městě. Byla to menší veřejná akce, vlastně jen pár lidí na asfaltu za obchodem, jeden stánek s pivem a dalším pitím, kde buřty došly už v sedm hodin večer, pár lavic a stolů, jeden pojízdný stánek se sladkostma, který už v osm hodin večer zavřel a odjel a jeden dýdžej, který hrál z notebooku české zábavové „pecky“…

Stáli jsme u ohně a pozorovali cvrkot. Kolem mnoho malých dětí v čarodějnických kostýmech. Jezdily na kolech, koloběžkách, honily se. Okolo stáli dospělí, popíjeli alko i nealko, povídali si, smáli se, občas okem hodili po dětech…

A byli tam i lidé, co si s sebou jako doprovod vzali svého psa — naštěstí takových lidí bylo jen pár.

Proč naštěstí?

Protože ani jeden z těch psích páníčků si nevšiml, že jejich pes tam vlastně vůbec nechce být.

Viděli jsme čubinku maďarského ohaře, kterou měla na vodítku paní s pivkem v ruce, stojící v hloučku s dalšími lidmi. Dokud byla čubinka uprostřed hloučku, tak měla „jenom“ stažený ocásek mezi nohama. Pak se stalo, že se skupinka rozestoupila a ohařička se začala klepat.

Celou dobu, co jsem ji pozorovala, se, bohužel neúspěšně, snažila navázat komunikaci se svojí paní na druhém konci vodítka. Nepovedlo se jí to, a to to vodítko bylo jenom asi jeden metr krátké.

A tak tam dál stála a se strachem trpěla svoji přítomnost v místě, kde se jí vůbec nelíbilo. Byla hodně jemná a citlivá a málo průrazná, a tak jen pasivně čekala a čekala a čekala.

Uvědomila jsem si, jak se náš reaktivní pes vlastně má fajn.
Svým extrémním chováním mě dokázal přimět k tomu,
abych se zamyslela nad jeho pohodou a nepohodou,
abych se zamyslela nad tím, co vlastně cítí
a jak se vlastně má.

Ta čubinka svojí pasivitou tohoto nemohla dosáhnout. Vzpomněla jsem si na větu, kterou říká Jaroslav Dušek v představení Čtyři dohody „to je tak hodné dítě, celý den o něm nevím“, protože tohle byla tak hodná/pasivní fenka,  že panička o ní vůbec nevěděla.

Opačným příkladem byl psík (aspoň myslím, že to byl psí kluk) čivavy. Byl více sebevědomý, a tak se nebál. Byl docela zvídavý ke svému okolí a uměl si „říct“ co se mu líbí a co se mu nelíbí.

Jeho problémem byl jeho majitel. Majitel, který zneužíval svojí lidské síly, resp. psíkovy malé velikosti. Zacházel s ním tak, jak se čivavímu klukovi vůbec nelíbilo, a proto na něj vrčel a cenil zuby. Pán mu hrozil pěstí a pak mu vzal jeho malou hlavičku do svých lidských velkých dlaní a začal s ním třást a třásl s ním a třásl, dokud pes nerezignoval.

Představovala jsem si, jak by se asi pán cítil, kdyby takto nějaký obr třásl hlavou jemu.

V duchu jsem pánovi přála, aby se jeho čivavák proměnil ve psa obřích rozměrů. Jsem naprosto přesvědčená, že takové chování by si k velkému psovi nedovolil.

Nejsou čarodějnice jako čarodějnice

Můj pohled na zábavu Filipojakubské noci se během mého života vyvíjel. Tento rok mě hodně oslovil text od Namu Fialové, který mě cvrnknul do nosu na Facebooku:

« ČARODĚJNICE

Mnozí z vás se připravují na tzv. „pálení čarodějnic“.

Dějinné pozadí tohoto černomagického a zlého rituálu je tento:

V noci z 30. dubna na 1. května se před příchodem církevníků do našich zemí slavil svátek početí. Oslavovalo se spojení Slunce a Země, ze kterého měla v budoucích měsících vzniknout bohatá úroda a hojnost.

Slavilo se nevázaně – byl to svátek početí, páry chodily do přírody a milovaly se, využívaly a podporovaly se tím energie spojení a početí. Ne náhodou byla za devět měsíců spousta novorozenců… Mimo to se sbíraly léčivé byliny, které byly důležitou součástí tehdejšího života.

Příchod církevnictví však znamenal pomalé, ale jisté ukončení našich tradic. Naši předkové bojovali za svou svobodu a za své tradice, a církev přitvrzovala. Nakonec to vše vyústilo v upalování neposlušných lidí, především žen.

Jejich moudrost a znalosti kolem léčitelství a bylinek byly prohlášeny za „čarodějnictví“, a kdo byl v tento den přistižen při sbírání bylinek či při jakékoliv oslavě, byl rovnou vlečen na hranici a upálen.

Je to zlé, ale lidé jsou většinou lehce zfanatizovatelní a církev měla tenkrát už velký vliv na myšlení lidí, a ve svém mocenském zájmu působila vší silou proti starým, necírkevním tradicím.

Samozřejmě, dnes už se lidí nedávají upalovat na hranice, ale bez znalosti dějin upalujeme dnes ženské postavy.

Nezávisle na tom, jestli vy o tom víte nebo nevíte, účastníte se černomagického rituálu namířeného nejen proti vlastním předkům a proti jejich moudrosti, ale tím i proti vaší osobní vnitřní moudrosti, proti přírodě, proti ženám.

Každý rituál má vliv na zúčastněné i nezúčastněné osoby. Vážně, opravdu tohle chcete?

Ženy, chcete i nadále ničit svou ženskou sílu a vnitřní moudrost? Muži, chcete ubližovat ženám? A všichni dohromady, vážně chceme ještě dnes dávat církvi moc nad našimi životy, byť se odehrává na jemněhmotné úrovni? Neznalost zákona neomlouvá…

Je to stejně absurdní, jako kdybychom vytvořili makety Jana Husa a každoročně ho znovu a znovu upalovali, a to na mnoha místech Čech současně… už je vám to jasné?

Slavte, množte se, hodujte … ale proboha nechte už toho upalování!!!

S láskou v srdci a s úctou k našim předkům
Namu »

Líbí se mi myšlenka „Slavte, množte se, hodujte … ale proboha nechte už toho upalování!!!“

A já bych ji rozšířila na: „A už, prosím,
přestaňte na takovéto akce brát své psy,
když se tam BOJÍ!

Spíš hledejte poklady
v jeskyních jejich duší!“

 

Tunnel Hill Cave

 

Soňa Brenčíková Švecová
Rostu a stávám se lepší skrze pochopení svého psa a práci s ním. Vždycky jsem milovala psy a poznávání věcí do hloubky. Vím mnoho o psích potřebách a o psím chování. Díky psům vím také mnoho o potřebách jejich majitelů a o lidském chování… a díky tomu vím, jak žít společný lidsko-psí život lepší, bez strachu a násilí, plný pochopení, respektu a lásky. A to, co vím, mě baví předávat dál... Celý můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Jak jsem proměnila problémového psa v miláčka rodiny?

    Chcete vědět, jak si lehce vychovat problémového psa? A jak pak může vypadat vaše společná cesta k jeho proměně v miláčka rodiny?

    Stáhněte si e-knihu a dozvíte se víc!

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Cesta k psímu srdci