Pes je pes! Vezměte to jako fakt a bude se vám lépe žít!

„Pes je pes! Pes je pes! Pes je pes!“

„Ježišimarjájózefe – proč mi to pořád do kolečka opakuješ?!“
„Protože chci, abys to pochopila!“
„Ale já to přece chápu!“
„Skutečně?“
„Jo!“
„Dokaž to!“
„A jak Ti to asi tak mám dokázat?“
„Vysvětli mi tedy, proč se na psa zlobíš a křičíš na něj, když se k Tobě vrátí po tom, co běžel za srnou?“
„No, to je přece jasné – protože mi to dělá naschvál! On ví, že mě tím vždycky naštve, ale dělá mi to pořád a stále do kolečka! A kdo si jako asi myslí, že je?“

„No, a to je právě ono … takže znova – pes je pes! Pes je pes! Pes je pes!

Takhle nějak by si dneska spolu povídala moje „Já“;
tedy moje „staré Já“ a moje „nové Já“.

Moje „staré já“ mělo dřív stejný přístup ke psům jako má stále ještě hodně lidí.

Vidělo psy a přiřazovalo jim „lidské vlastnosti a lidské chování“. Hodnotilo chování psů na základě „svých domněnek o tom, co dané chování znamená“, zapomínalo na to, že pes vnímá životní situaci jinak než člověk. A pak se zlobilo, když pes nesplňoval jejich očekávání.

I když, napsala jsem „polidšťování“, ale ono to není úplně tak, jak to myslím.

Jedna věc je přiřazovat psům lidské vlastnosti (např. pocit, že vám to pes dělá naschvál nebo, že se urazil), druhá věc je hodnotit chování psa na základě svých vlastních domněnek o tom, jak se pes má chovat (např. nerespektujeme fakt, že pes je lovec a baví ho lovit srny).

Nerozumíte? Já jsem dřív také nerozuměla a jsem neskonale šťastná, že teď tomu již rozumímdíky tomu je můj život výrazně jednodušší :-)

Pojďme si to tedy lépe popsat na příkladu ze života…

Je nádherné sobotní odpoledne, sluníčko svítí, je krásně teplé babí léto a vy vyrážíte se svým psem na procházku ven. Jdete přes pole, louky, kolem lesů.

Kocháte se tou krásou a váš pes kolem vás vesele pobíhá. Je vám nádherně, jste šťastní. Najednou se váš pes zastaví a zadívá se směrem k lesu. Podíváte se také a co nevidíte?

Pase se tam několik srn.

Hrkne ve vás – „Už je to tu zase! Určitě to zase udělá. Ví, jak to nesnáším a stejně mi to zase udělá!“ Ztuhnete, zadíváte se na svého psa a připravujete se ke skoku s vodítkem v ruce, abyste ho na něj uvázali, a přitom na něj zavoláte „Azore, ke mně“!

A váš pes … NIC.

Stojí, kouká na srny … kouká na vás
… kouká na srny … kouká na vás.

Vůbec nezareagoval na povel!

A tak se VY k němu POMALU a OPATRNĚ přibližujete a mluvíte na něj: „Azorku, hele, co mám! Podívej se, co má panička! Pojď sem nebo se budu zlobit!“

Vypustíte spoustu dalších podobných vět, které však nemají absolutně žádný význam pro psa, který se náhle otáčí směrem k srnám a běží za nimi.

Svět kolem se jakoby zastaví. Víte, že už tu situaci nemáte pod kontrolou a jediné, co vám zbývá je doufat, že se pes vrátí, aniž by způsobil jakékoliv škody nebo se mu cokoliv stalo.

Hodně často pak svoji frustraci vybíjíte křikem na upalujícího psa. Používáte sprostá slova, jednáte agresivně a impulzivně, případně si vybíjíte zlost na lidech, kteří tam jsou s námi.

Někdy se za ním ze vzteku rozeběhnete nebo naopak utíkáte od něj a doufáte, že to zabere. Nebo vás stres tak paralyzuje, že se nedokážete hnout. Ztuhle stojíte a hledíte za psem.

Ať tak či tak,
prostě a jednoduše
zažíváme docela veliký
stres.

Když jsem já sama takové situace zažívala, tak mi hlavou létaly různé myšlenky:

  • Hlavně ať těm srnám nic neudělá!
  • Co budu dělat, když nějakou uloví?
  • Kam zavolám? Jak jim to řeknu?
  • Propadnu se hambou!
  • Dostanu pokutu!
  • Půjde po mně Policie…
  • Je tu někdo, kdo to vidí?
  • Prosím, já tyhle situace nechci zažívat!
  • Bože můj, snad ho nezastřelí myslivec :-(
  • No, snad se nezaběhne moc daleko a brzy se vrátí.
  • Prosím, prosím, ať nevběhne na silnici pod nějaké auto!

A to ještě zdaleka není celý výčet mých tehdejších zoufalých myšlenek.

Myslím si,
že pro úspěšné zvládnutí této situace
je velmi důležité začít od píky
a přijmout fakt, že
pes je pes!

Záměrně jsem použila spojení „přijmout fakt“. Na začátku totiž vůbec nemusíte rozumět tomu, proč je pes takový, jaký je a proč loví. Podle mého názoru je nejdůležitější vzít jako fakt, že pes je lovec a loví.

Přestaňte si myslet, že vám to pes dělá naschvál,
protože vás tím naštve!
Pes to dělá,
protože ho to USPOKOJUJE!

Zjednodušeně – pes je na evolučním žebříčku predátorem a srna je „kořistí“.

Ano – souhlasím – kočka je také predátor. Takže pes je predátor a loví kočku predátora? Ano – v tomto případě stačí zase a pouze přijmout fakt, že pes je lovec.

Protože, pokud pes zjistí a získá tak zkušenost, že kočku lze ulovit a uspokojuje ho to, tak ji lovit bude!

Pokud tento fakt přijmete,
tak všechny situace ve vašem životě,
které se vašeho psa a lovu týkají,
pro vás budou
výrazně jednodušší.


Podívejte se na to i takto… Nikdo z nás (myslím teď lidi s průměrným pudem sebezáchovy) se nepostaví do cesty rozjetému autu.

Proč? Víme totiž – přijímáme jako fakt – je pro nás jednoduché pochopit, že pokud to uděláme, tak nás auto přejede a v lepším případě nám způsobí pouze drobná zranění. V nejhorším případě nás prostě zabije.

Proč potom,
v případě psa lovce,
dobrovolně „vstupujete do dráhy rozjetému,
plně naloženému kamionu“
a ještě navíc
jste překvapení a naštvaní,
že se stane neštěstí?!?

Myslím si, že jedna z odpovědí je, že berete psy jako lidi a zapomínáte na fakt, že pes je pes.

Věřím, že když přijmete psa jako psa, tak vás život se psem bude výrazně jednodušší. Zbavíte se všech těch zničujících pocitů, např. jako že vás pes nemá rád a dělá vám to naschvál.

Zbavíte se velkého stresu
a budete připraveni vykročit na cestu,
která vám pomůže žít
super lidsko-psí život,
kdy vy i váš pes budete výrazně
spokojenější.

Soňa Brenčíková Švecová
Rostu a stávám se lepší skrze pochopení svého psa a práci s ním. Vždycky jsem milovala psy a poznávání věcí do hloubky. Vím mnoho o psích potřebách a o psím chování. Díky psům vím také mnoho o potřebách jejich majitelů a o lidském chování… a díky tomu vím, jak žít společný lidsko-psí život lepší, bez strachu a násilí, plný pochopení, respektu a lásky. A to, co vím, mě baví předávat dál... Celý můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Jak jsem proměnila problémového psa v miláčka rodiny?

    Chcete vědět, jak si lehce vychovat problémového psa? A jak pak může vypadat vaše společná cesta k jeho proměně v miláčka rodiny?

    Stáhněte si e-knihu a dozvíte se víc!

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Cesta k psímu srdci