Dnes mám zase radost :-D Už po šestnácté!

Dnes je 16. den z mé osobní výzvy
21 dní radosti :-) !!!

PROČ mě to celé napadlo?
PROČ jsem si výzvu vymyslela, přijala jsem ji a proč mě baví?

Poslední květnový den letošního roku jsem měla opravdu fajn den. Vykvetl mi oblíbený ibišek, dozrály mi moje první domácí jahody v truhlíku a mohla jsem si přivonět ke keři jasmínu, který nám právě kvetl na zahradě a vdechovat tu omamnou vůni plným dechem.

Krásně svítilo sluníčko a já jsem měla pocit, že prasknu štěstím :-) Podělila jsem se o ten svůj pocit a o fotky s přáteli na Facebooku…

…a v ten okamžik mě to napadlo…

Vzpomněla jsem si na svoje období temna. Období temných myšlenek a špatných nálad. Období, kdy všechno bylo špatně a v mém životě šlo vše od desíti k pěti.

A také jsem si vzpomněla na jedno takové „cvičení“, které jsem se naučila, už ani nevím kde, a které jsem v té době praktikovala.

A byla tu radost :-)

Tenkrát jsem si psala „vděčníček“. Byl to prostý sešit, do kterého jsem si každý den těsně před spaním psala, co se mi ten den povedlo a co mi ten den udělalo radost.

Dopřála jsem si tak každý den čas, kdy jsem přemýšlela navíc i nad věcmi a situacemi, při kterých jsem ten den zažívala dobré pocity.

Ze začátku jsem si myslela, že žádné takové pocity ve svých dnech neobjevím, ale už první den jsem se divila, kolik jich bylo. Napřed jsem si myslela, že popíšu řádek, dva, tři…

Mýlila jsem se a jak ráda :-)

Každý den jsem popsala jednu, dvě a někdy i tři stránky ze svého vděčníčku a někdy jsem ani nechtěla přestat psát a z hlavy jsem si vytahovala sebemenší příjemné prožitky jen proto, abych si je mohla zapsat.

Sama jsem před tím za úspěch považovala jen naprosto zásadní a významné životní události nebo pocit uspokojení, když jsem si mohla odškrtnout další úkol ze svého nekonečného seznamu.

Při psaní vděčníčku jsem pochopila, že moje úspěchy můžou být i jen drobné denní události a radosti.

Nooooo, a na to jsem si vzpomněla, když jsem na Facebook psala o té své radosti. A napadlo mě, že bych si tu vděčníčkovou kůru mohla dát znova a HLAVNĚ ve vztahu k Džéťovi.

Změna je život! Džéťa jede!

Tento rok je pro mě ve vztahu k mému psovi hodně zlomový. Zjistila jsem totiž, že můj pes je už připravený na to, udělat další krok na cestě svého psího rozvoje.

„Přepsala“ jsem mu mnoho jeho špatných zkušeností a do jeho života a hlavy jsem zapsala mnoho dobrých zkušeností. Hodně jsme pracovali na tom, aby situace, které dřív končily špatně, teď končily dobře.

Tím jsem svého psa posunula mílovými kroky blíž ke spokojenému psímu životu.

Ale zapomněla jsem při tom všem na sebe!

Zapomněla jsem totiž na to, že pokud nebudu svému psovi věřit, že ty dříve konfliktní situace zvládne, tak je úplně jedno, že je opravdu zvládá.

Proč?
Protože já z toho stejně budu mít pokaždé ty staré špatné „nepřepsané“ pocity.

A tak jsem původně chtěla letošní „vděčníček“ psát primárně pro Džéťu na svojí psí stránce Cesta k psímu srdci.

U toho rozhodnutí jsem, ale dlouho nevydržela a zahrnula jsem do toho všeho i sebe na svém osobním facebooku :-) a tak vznikl nápad výzvy 21. dní radosti.

A dneska je 16. den té mé radosti a já jsem si za těch šestnáct dní uvědomila zase opravdu mnoho:

  • Uvědomila jsem si, jak klidný pohled má Džéťa, a že ho má čím dál tím častěji (1. den radosti).
  • Uvědomila jsem si, jak úžasně hravý, spokojený a uvolněný je ten náš pes. Ten, který byl dříve jen a jen napnutý a vystresovaný (např. 2., 4. a i 6. den radosti).
  • Uvědomila jsem si, že má výrazně přátelštější přístup a reakce ve chvílích, kdy se blízce setká s novými lidmi (9. den radosti).
  • Uvědomila jsem si, jak super je, že dokáže být bez nás a spokojený v „psím hotelu“ u našeho trenéra na hlídání (11. a 12. den radosti).
  • A taky jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité ovládat celé to učení o psí výchově. A to jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem se při přebírání diplomu za absolvování prvního stupně Trenér psů I., rozplakala :-) (10. den radosti).

Na vlně radosti spolu :-)

Dneska je šestnáctý den té mojí vlny radosti a před s sebou mám ještě dní pět. Moc mě to všechno baví a tak je docela možné, že si to celé protáhnu třeba klidně i na celý červen radosti :-D

A pokud u toho chcete být taky, najdete nás na Facebooku!

Jsme „Cesta k psímu srdci“
a „Soňa Švecová“.

Dejte nám
„Tohle se mi líbí“ :-)
sledujte nás
pište nám komentáře :-)
staňme se přáteli!

Těšíme se na vás – jsme tu i pro vás!

 

Soňa Brenčíková Švecová
Rostu a stávám se lepší skrze pochopení svého psa a práci s ním. Vždycky jsem milovala psy a poznávání věcí do hloubky. Vím mnoho o psích potřebách a o psím chování. Díky psům vím také mnoho o potřebách jejich majitelů a o lidském chování… a díky tomu vím, jak žít společný lidsko-psí život lepší, bez strachu a násilí, plný pochopení, respektu a lásky. A to, co vím, mě baví předávat dál... Celý můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře